Toto se většinou říkalo o vzhledově nehezkém chlapci nebo děvčeti. Co si pamatuji, tak jsem to slýchával od babiček a tetiček, když se o někom bavily z rodiny. U vozu Renault Koleos 2.0dCi 110Kw 4×4 první generace si myslím, že je to správné přirovnání.
Výkřik poslední módy to opravdu nebyl a fronty v autosalonech se na tento model taktéž nestály. Prvního Koleose jsme si mohli koupit na podzim roku 2008 a základní cena benzínového agregátu o objemu 2,5l byla stanovena na částku 570 000 Kč. Naftovou verzi o výkonu 127kw, 2.0dCi jste mohli mít v garáži za 810 000 Kč a taktéž šlo o základní verzi, ke které bylo možné si nakonfigurovat další doplňky. U automobilky Renault je jednaloo první SUV svého druhu. Tehdy se všichni pouze domnívali, že za pár let budou tyto typy vozů žádané a módní. Trefili se a nebo nás k tomu nenápadně všichni výrobci vozů nasměrovali?
Pamatuji si, když jsem v zaměstnání dostal služební vůz této značky, bylo to na začátku roku 2013. Byl perleťově bílý, s pohonem 4×4, manuální převodovkou, bi-xenony, koženým interiérem včetně sedaček, navigací, s dieselovým motorem o výkonu 127 kw a rokem výroby 2011 (tedy první model). Vzpomínám si, že jsem nebyl moc nadšený, a když jsem auto viděl naživo, tak jsem si říkal: neřeš, neplatíš, služební auto je nejlepší auto, jaké můžeš mít. Nechci se vůbec nijak rouhat nebo působit povýšeně. Vím, že je spousta lidí, kteří služební vůz ke svému pracovnímu výkonu ani nedostanou, ale zde bych poznamenal, že se člověk pořád vyvíjí a také priority a určité životní hodnoty se posouvají tak, jak plyne čas. Prostě v té době jsem si představoval vzhledově nějaký „kočkolap“ a najednou přede mnou stál bílý šlehač, kde vedle něho byl Freddy Krueger švihák lázeňský. A to je přesně ono! Všichni máme nějaké předsudky a v realitě může být mnohé úplně jinak.
Musím dopředu přiznat, že jsem se do tohoto modelu zamiloval a od té doby jsem vždy Koleose měnil zase za nového. Auto mělo samozřejmě i své nedostatky, ale já jsem si na ně zvykl a vůbec jsem je neřešil. Dokonce před časem jsme Koleose využívali u nás doma jako druhé vozidlo, ve kterém jezdila manželka s dětmi. Když jsme vůz prodávali klientovi, byla smutná, tak od té doby chodí pěšky, aby stesk rozchodila.
Pokusím se nejdříve popsat, jak se řidič cítí a jak vše vnímá.
První seznamovací moment je, když otevřete dveře u řidiče. Jestli jste do té doby jezdili v běžných vozech (např. Škoda Fabia nebo Octavia), zdá se vám, že dveře jsou opravdu velké a robustní. Není to jen zdání, opravdu tomu tak je. Pro nastupování do vozu máte moře místa. Samozřejmě posezení je vysoko a vy se najednou cítíte jako na čekané někde na posedu v lese. Výhled máte luxusní, s nadsázkou se dá napsat, že vidíte až za roh. Sedačka je pohodlná a máte pocit, že sedíte spíše v křesle. Před vámi je jednoduchá přístrojová deska s analogovými ukazateli, zobrazujícízákladní tři, řekněme, skoro-kruhy, představující otáčkoměr, rychloměr a ukazatel paliva. Bohatě nám tyto informace oči poberou a jako bonus můžeme přeskočit na display navigace, který naleznete v kapličce uprostřed přístrojové desky. V navigaci najdete slot pro SD kartu, kde můžete snadno své mapy aktualizovat. Mapy zobrazují nejvyšší povolenou rychlost a taktéž vás na tuto skutečnost akusticky upozorní, jestliže ji překročíte Zobrazují se i stacionární radary a vzdálenost k nim v metrech, tvořící se kolony nebo ikonku vozu na střeše signalizující střet vozidel. Systém nabízí mnohem více, jako jsou body zájmů s možností ré vyhledání např. nebližší lékárny, bankomatu apod.. Můžete si změnit ikonku vozu na mapách od Formule přes všechny modely Renault po standartní šipku. Lze taktéž přehrávat a ukazovat posádce fotky nebo videa. Některé funkce fungují z bezpečnostních důvodů pouze při zastavení vozu. Ovládání navigace je umístěné mezi sedáky a po rychlém prosvištění základních slovíček můžete nastavit cílovou adresu i za jízdy. Systém rozpozná den a noc a podle toho přizpůsobí obrazovku. Systém funguje spolehlivě, vždy mě dovedl tam, kam jsem potřeboval. Určitou nevýhodouje svit slunce – display je při intenzivnějším osvětlení hůře čitelný. Jestliže se dostanete do této situace a máte zapnutou hlasovou navigaci, můžete se řídit dle hlasových pokynů, jestliže jezdíte pouze na display, může to být v takovou chvíli komplikace, pokud nepřečtete správné informace.
Určitě bych se měl zastavit u převodovky. Varianty se nabízí dvě: šestirychlostní manuální nebo šesti stupňový automat s možností manuální sekvence.
První varianta – šest stupňů manuál.
Převodové poměry mezi jednotlivými stupni a podrobný nákres převodového ústrojí nemám, ale tuto variantu můžu doporučit všem, co rádi jezdí v terénu, nebo musí jezdit v terénu, aby se dostali tam, kam potřebují. V kombinaci s pohonem všech kol je to ta nejlepší volba. Vůz disponuje i uzávěrkou a asistentem sjezdu z kopce. Řidičům, kteří tyto funkce ještě nikdy nevyužili, je mohu jen doporučit.
Tento typ převodovky také doporučuji všem, kteří chtějí nebo potřebují táhnout karavany, koně, lodě, podvalníky atd. Nosnost tažného zařízení je 1500 kg bržděného přívěsu. Úplně se mi nechce popisovat, jak se chová kulisa při řazení jednotlivých rychlostních stupních, nebo v jakých otáčkách nejlépe řadit. Každý má odlišný řidičský styl a dá rozum, že při 150 tis km nebude kulisa jako nová a jestli někdo přeřazuje ve 4 000 ot/min, tak si pravděpodobně spletl vůz.
Druhá varianta – šest stupňů v automatu neboli tramvaj.
Jak se všude píše – je to ideální varianta do městského provozu. Tato převodovka miluje kolony. Taková Evropská plná semaforů v pátek ráno nebo Pražský okruh, když je po dešti, to je to pravé ořechové. Ale musím uznat, že zde končí veškerá legrace. Ten, kdo nemá vůbec žádné zkušenosti s automatem od Renaultu nebo, nedej bože, přeskočí do vozu z vyhlášené automatické převodovky z koncernu Škoda, toho čeká říše pohádek. Je zapotřebí se s převodovkou skamarádit a občas jí pomoci. Mezi jednotlivými stupni je delší prodleva přeřazení. Když na ni budete moc hrrr, úplně nebude vědět, co přesně se po ní chce. Ideální jsou jemné rozjezdy a žádné závodní tenisky na podlaze. Občas, když slyšíte, že to s otáčkami není ono, stačí volič převodovky ,,přehodit“ do manuálu a pomoci s přeřazením, nebo lehce přidat plyn a vůz si již přeřadí do převodového stupně, který potřebuje. Lidsky a laicky napsáno. Občas převodovka vyhodnotí 40 km/h = 4. stupeň, ale motor se dusí, lehce přišlápnete plyn a převodovka se vrátí na stupeň 3. stupeň. Při nájezdu na dálnici je potřeba v přiváděcím pruhu být rychlejší, a proto si voličem sekvence řadím manuálně tak, aby otáčky motoru byly co nejefektivnější a po dosažení šestého rychlostního stupně vrátím volič zpět na automat. Tak na druhou stránku, co zase za tím volantem máte dělat? Občas si takto zpestříte jízdu a protáhnete se.
Prověřený pohon 4×4 od Nissanu.
Stálý pohon je na přední nápravě, z čehož je jasné, že zadní náprava se připojuje. Volič pohonu umožnuje 3 módy. Stálý pohon na přední nápravu, AUTO a uzávěrka diferenciálu. První polohu popisovat nemusím, myslím si, že je to křišťálově jasné. Aktivujete-li ovladač na pohon AUTO, pak vždy, když proklouzne kolo z přední nápravy, automaticky se připojí zadní část (takto jsem s vozem jezdil standardně). Uzávěrka diferenciálu je do mírného terénu, jako je šotolina, bláto, hlubší sníh nebo prostě jen na menší off-road hrátky. Systém funguje perfektně a je určen do 40 km/h. Při vyšších rychlostech se automaticky odpojí , aby se nepřehřála hydraulická kapalina v mezinápravové spojce. Před lety jsem si udělal na vlastní kůži test v terénu, a co jsem s vozem vše projel, bylo fakt super. Jako zodpovědný řidič jsem si sebou vzal terénní doprovod, lano, lopatu, navigátory a obával jsem se, že na trase někde s vozem zapadnu nebo někde něco utrhnu. Nic z toho se nestalo. Po letech jsem sestříhal krátké video, na které se můžete podívat na našem kanálu na YouTube (kanál AutoWise).
Asistent sjezdu z kopce má za úkol držet vozidlo v jedné stopě. Systém funguje pouze, když ho aktivujete (na displayi se objeví notifikace) a vždy na první převodový systém. Dle popisu asistent funguje do 10 km/h. V praxi to vypadá tak, že přijedete na vrchol kopce, aktivujete asistenta a v případě, že máte manuální převodovku, zařadíte první rychlostní stupeň. S vozem se rozjedete a vše necháte na technice. Pouze se držíte volantu a snažíte se vůz ,,kočírovat“. Auto si samo přibrzďuje, jak je potřeba. Přiznám se, že je to zpočátku trochu divný pocit nechat vůz brzdit za vás, proto raději máte připravenou nohu na brzdě. V případě, že se nacházíte na blátivém podkladu, vůz má tendenci ujíždět do smyku. Je to takový pocit, jako by vás zadní část chtěla předběhnout. Vy však držíte (v prvopočátku křečovitě) volant, a nohu máte blízko brzdového pedálu, abyste mohli včas zasáhnout a cítíte jak systém ABS nepřestává pracovat. Vnímáte lehké kopání do brzdového pedálu a i zvukový efekt charakteristický pro tento systém. Vůz elegantně sjede z kopce a můžete pokračovat v krasojízdě.
Interiér, dětské sedačky, kufr.
Interiér může být v látkovém nebo koženém provedení. Obě varianty mají své přednosti i nevýhody. Kožený interiér vypadá honosněji, luxusně a charakteristicky voní. U koženého interiéru si ověřte jestli jsou přední sedačky vyhřívané. Jestli ne, hrozí, že vám při nižších teplotách nastydne zadní část těla. Jestliže budete vozit dětské sedačky, (velikost 2-5let) doporučuji umístit pod ní deku tak, abyste nepoškodili kožený sedák. Po čase se může stát, že se profil sedačky otiskne do sedáku a může sedačku protrhnout. Také, řekněme, vlastností koženého interiéru je, že se po určitém čase unaví řidičova bočnice sedáku. Velice často zde vzniknou malé trhliny, které jsou způsobeny nastupováním a vystupováním. Sedačka je výše posazena, takže každý má tendenci při vystupování se svést po bočnici. Látkový interiér těmito neduhy netrpí. Jestliže budete používat dětské sedačky, doporučuji si je v daném voze vyzkoušet. Zadní pásy nejsou zrovna nejdelší a nainstalování dětské sedačky (2-4let) v případě, že potřebujete pás různě obtočit, může být oříškem. Jinak prckové určitě ocení výklopné stolečky, které se nachází na zadních stěnách předních sedaček, a také mám vyzkoušeno, že mají radost z vyššího výhledu.
Kufr se vyklápí trochu nestandardně, a to na dvě části. První část se otevře jak jsme zvyklí, směrem nahoru a druhou část otevřete směrem dolů. Vznikne Vám tak lavička, sedačka, kterou oceníte třeba když si obouváte sportovní obuv typu tretry na kolo, lyžáky nebo kolečkové brusle. Nosnost spodní části lze určitě dohledat na internetu (domnívám se, že je to 200 kg), ale mám vyzkoušeno, že osobu běžného vzrůstu a váhy (105 kg) bez problému unese. Občas se stane, že písty, na kterých spodní část drží, jsou již lehce unavené nebo zde seděla osoba nebo osoby nad limit a když spodní část otevřete a posadíte se na ní, tak plastové chrániče pístu se zlomí a než zavřete spodní část zpět, musíte je ručně porovnat a opravit. Není to velká závada, ale spíše vám to otravuje automobilní život. Ve voze se dokonce vyspí poměrně vysoká osoba (180 cm). Při sklopení zadních sedaček Vám vznikne jedna rovina s místem v kufru. Žádný schod ani sklon.
Spotřeba, servisní intervaly.
Myslím si, že nejoblíbenější věta českých motoristů je ,,a jakou máš spotřebu“ nebo ,,za kolik jezdíš“? Myslím si, že kolikrát se kolem toho vedou až zbytečné debaty. Ve velkém technickém průkazu naleznete spotřebu. Jedná se o naměřené hodnoty kdesi ve větrném tunelu a realitě to odpovídá tak asi jako pěkným fotkám inzerentů na seznamkách. Na spotřebu má samozřejmě vliv více faktorů, o kterých není potřeba psát, protože předpokládám, že je všichni známe. Jestli si potenciální kupující pořídí Koleose 110 Kw s automatickou převodovkou a jeho cesty budou převážně po městě, určitě nemůže očekávat průměrnou spotřebu 5l/100 km
110KW / automatická převodovka
70% kratší městské vzdálenosti (do 20Km jedna cesta)
30% dálnice/obchvat (rychlost do 120km/h)
Letní pneu, klimatizace minimálně, 2 dospělé osoby, 2 děti
Průměrná spotřeba byla 8,5 l / 100 km při celkovém nájezdu 5 000 km.
Při 6 stupňové manuální převodovce s 2.0dCi 127kw s podobným zadáním = 7,5L / 100Km.
Servisní intervaly jsou samozřejmě dva. 1 rok nebo 20 tis km podle toho, co nastane dříve. Vždy vás na návštěvu servisu upozorní zpráva na displeji + rozsvícení servisního klíče. Rozvody zde nejsou téma, je instalován řetěz.
Nezaujaté závěrečné moudro autora.
První model vozu není vzhledově opravdu žádný Brat Pitt. Facelift, který byl představený v roce 2013, již lidskému automobilnímu oku více lahodí. I díky svému netradičnímu vzhledu je na českých silnicích lehce rozeznatelný. Auto mne hodně bavilo a zároveň příjemně překvapilo v terénu. Naopak co není vůbec sympatické, je velký poloměr otáčení. Řidič si opravdu musí zvyknout na tuto skutečnost a dopředu s ní počítat při různých výjezdech a parkování, především v podzemních parkovištích, kde je vše konstruované většinou na matchboxy. S automatickou převodovkou musíte nalézt společnou řeč a počítat s tím, že máte palivovou nádrž s objemem 65 l. Co jsem si velice oblíbil, je automatická parkovací brzda, o kterou se vůbec nemusíte starat. Při rozjezdu automaticky odbrzdí a po zhasnutí motoru opět vůz zabrzdí – velice návykové. Komfortní odpružení podvozku, prostorný interiér, chytrá karta (u vyšší výbavy), pohon 4×4, to jsou určitě hlavní klady vozu. Automatická převodovka a poloměr otáčení jsou negativní skutečnosti, které bych nenazval závadou, ale vlastností. Níže jsem připojil odkaz pro uživatelskou příručku vozu. Zde naleznete kompletní popis všech ovládacích prvků a možná další odpovědi na Vaše otázky.
Jestli o podobné auto máte zájem, neseďte, nevymýšlejte a běžte si ho osobně vyzkoušet. Na internetu naleznete spoustu informací, ale dle mého – vyzkoušená platí.
Ladislav Moudrý
